• Hudební životopis - začátek
• od 6 let (1964) klavír v LŠU v Jablonci nad Nisou
• ve 13 letech banjo a kytara, hra s bratrem Dušanem doma
• ve 15 letech (1973) 1. kapela s názvem Toulaví hráči, která byla složena z kluků ze sousedství a která znamenala začátek bluegrassového hraní po soutěžích a přehlídkách (např. Porta, Banjo Jamboree Kopidlno, Dostavník atd.)

Další vývoj a následné skupiny

Padagog a učitel hudby i v ZUŠ

Když jsem se chtěl v dobách svých začátků učit hrát na banjo, tak nebylo kde. Nezbývalo nic jiného, než pozorně poslouchat nahrávky amerických banjistů a jejich kapel a tón po tónu schytávat z magnetofonu. Velmi komplikované, zdlouhavé a mnohé odrazující. Jablonec nad Nisou  v 70´ letech minulého století byl nazýván českým Nashvillem, naštěstí. Bylo tu hodně bluegrassových kapel se staršími hráči, než jsem byl já. Tehdy se mě ujal Milan Bartáček, zvaný Topůrko, ze skupiny Farmáři, byl o cca 10 jen starší než já, a ukázal mi styl Earla Scruggse, včetně tabulatur několika skladeb. Tak jsem začal pronikat do pickingu ze správné strany. Vysvětlil mi a ukázal jak na banjo hrát, seřizovat a starat se o něj. Přizvali nás ke zkouškám, kde nacvičovali hudbu, zpěv a vokály, informovali o koncertech a vystoupeních, kam jsme potom šli poslouchat ostré koncerty atd. Také, kde sehnat nahrávky a za kým a kam jít pro podstatné rady. To vše pak jsem využíval ve své kapele pro její fungování.

Jak šel čas, tak za mnou začali chodit přátelé a známí, abych jejich děcka vzal do učení na banjo. Nikdy jsem se netajil tím, že jsem na banjo náročný a svůj čas jsem věnoval těm talentovaným a zapáleným. Při zpětném pohledu vidím, že jsem předal základy a naučil na 5banjo hrát přes 20 lidí. V posledních pěti letech se výuce hry věnuji stále více a to i díky nejdříve přechodným angažmá v ZUŠ Tanvald a Český Dub a nyní aktuálně od roku 2019 plně v ZUŠ Liberec Frýdlantská/3 dny a v ZUŠ Tanvald/2 dny. V hudebkách se můj nejoblíbenější nástroj obvykle nevyučuje, ale teď je tomu jinak a v každé ze škol mám nové banjo žáky. 

Možná i díky tomu není na Jablonecku nedostatek aktivních hráčů a lidí, kteří se věnují bluegrassu, a od nejmladších dětských kategorií vytvářejí už hudební skupiny, kde banjo a housle hrají prim. A v republikové konkurenci si vedou výborně. Například moji žáci Lukáš Balatka s kapelou Fork Road, která vyjela hodně vysoko, nebo mezi ještě náctiletými Vojta Šlajs a jeho kapely Blue Night a Golden Creek.

Nadšením pro věc, hráčským příkladem a předáváním zkušeností se i já snažím vracet to druhým zpátky, co jsem dostával sám, když jsem hledal a potřeboval postrčit. To mi dává smysl. Mezi moje banjové oblíbence a vzory patří Alan Munde, pro svůj ušlechtilý melodický styl hry/kapela Country Gazette, Tony Trischka, coby rozvíječ progresivní banjové techniky s universálním využitím/skupina Skyline, a dříve ještě Bill Keith, průkopník a můstek mezi Scruggs stylem, old time/ragtime k melodic banju. Jsou ale mnozí další, které obdivuji a rád poslouchám - Bela Fleck, Noam Pickelny atd., které už ale nestíhám. U nás v ČR patřím ke generaci Roberta Křesťana a jeho dvou věrných Lubošů - Maliny a Novotného. Jsme všichni stejný ročník a známe se přes 40 let. Vždy mi byli profesionálním příkladem a obohacením v mnoha směrech. Nemohu nevzpomenout také na Ivana Mládka a jeho Banjo band, který svou hudbou měl na mě zásadní vliv směrem k dixielandu a swingu. Jeho písničky mám rád stále a zpívám a hraji je s velkou radostí do dnes. 

Záskoky, příčná flétna a klasika

V roce 2012 jsem byl pozván na kontrabasový záskok s FS Nisanka na vinobraní do Valtic. Nisankáři podle hesla "kšefty se neodmítají, ale hrají" neměli na požadovaný termín vůbec kapelu pohromadě a svolávali různé náhradníky, kteří co kdy měli s nimi nějaké dočinění. Tímto způsobem se tam objevila i flétnistka Iveta Růtová, která cca rok předtím natáčela s nimi jejich CD, jako host. Vyfasovali jsme kroje, zcela náhodou jsme si k sobě v autobuse sedli a vyrazili na Moravu. Tak začala naše hudební spolupráce a společné soužití.

Po nějakém čase pak jsem nastoupil učit kytaru do ZUŠ Tanvald, jako záskok za učitelku na mateřské. Protože jsem asi dlouho nic nezaložil, naposledy své 2 kapely v roce 2007, tak jsem si ale všiml v novém prostředí, že mí kolegové, klasičtí učitelé, ač by dispozičně mohli, tak žádné hudební těleso dohromady spolu netvoří. Naštěstí se nenechali dlouho přemlouvat a v roce 2013 vzniklo komorní kvarteto s nezaměnitelným zvukem a barvou nástrojů, kterému se nedalo říkat jinak než Classicis. Já do jejich hudebního světa nepatřím, ale mám velkou radost, že hrají do dnes, vytvořili si pestrý koncertní program, jejich popularita stoupá, řady se jim rozšířily o kolegyni zpěvačku a v roce 2017 započali autorskou spolupráci s místním mladým hudebníkem a skladatelem Petrem Tomešem, který pracuje v ND v Praze jako korepetitor a mimo jiné je i bývalým klavírním žákem Ivety Růtové. Profesionální hráčská úroveň členů Classicis je základem pro kvalitní provedení skladeb od baroka po dnešek. Ač v regionu takovéto stálé hudební těleso se nevyskytuje široko daleko, tak se jim ale vystoupení a koncerty shání těžko. Naštěstí mají velký morál a cítí neobyčejnost svého komorního uskupení v této době a koutu země.

Jak jsem v úvodu odstavce již napsal, tak s Ivetou po několikaleté spolupráci, kdy zaskakovala 3 roky na flétnu za houslistu ve skupině Swing Grass Revival, hrajeme velice rádi i v duu - jen banjo a příčná flétna. Je to rarita a hezké, to víme.

Iveta flétna a Jarda banjo

příjemná kombinace nejen nástrojů